úterý 24. září 2024
Já, Matka Klementina, Dobrá, Milosrdná, Odpouštěj a Pomáhaj Kajícím se, Zarmouceným, ale Trestuji Nezbožné
Zpráva Panny Marie Mariovi D'Ignaziovi v Brindisi, Itálii 11. února 2024
Sladké melodie prorazily vzduch, když se ukázala Panenka Maria, oblečená celá bílým v zářivém halu. Její tvář svítila, oči modré. Měla dlouhý růženec na ruce a modrý pás u pasu. Po udělání znamení kříže řekla:
“Chválen buď Boží Jméno Ježíše. Přijděte ke mně, plačte nad svými hříchy, omyly, odpuštěji vám -- já, vaše Matka. Přijďte, pomohu vám. Uzdravuju nemocné, trpící. Osvobozuju posílené a navracím rozrušená srdce.”
Přineste ke mně nemocné: kolébám je a korunujem je. Nebojte se, důvěřujte mi i Ježíši.
Já, Matka Klementina, Dobrá, Milosrdná, odpouštěji kajícím se, zarmouceným, ale trestuji nezbožné.
Nevýraznějte již dále. Opustěte pomluvy, zášť, hněv, rozkol.
To vše není snadné provést, ale se mnou to zvládnete. Miluji vás a požehnám vám svým Matčinským Požehnáním. Šalom.”
(Panna Maria pozdraví poklonou a zmizí ve věčné SVĚTLE RÁJE)
Následujeme Blahoslavenou Pannu v Cestě Fatimské, která pokračuje nyní v Brindisi s Manifestací Božského Súdního Dne. Modlíme se za naši konverzi, za ty ztracené a bloudící cesty světa, pod negativními vlivy a pro slabost vůle. Modlíme se za hříšníky, bez odsouzení, neboť i my hřešíme.
Vychováváme sebe k lásce, odpuštění, porozumění a soucitu; vědomí našich chyb, omylů a hříchů. Na zemi není nikdo svatý a dokončený, ale na cestě ke skutečné konverzi, přestože nás doprovází všechny slabosti a bídy.
Je snadné soudit; je těžké porozumět a soucit s chybou druhého. Bůh nám naléhá, abychom měli více soucitu k těm, kteří se mýlí, bez okamžitého ukazování prstu, protože tři další prsty jsou namířeny na nás.
Všichni jsme schopní chybovat a padat; ale postavit sebe jako soudce, být samozvaně spravedlivý a skrývat všechny své nedostatky, stíny, neudělá nás lepšími nebo dá dobré dojmy.
Vyhneme se snadnému odsouzení, soudu, šepotání, pomluvám a klepětu; neboť nevíme, co člověk žije a prochází, ani jaké démony působí a mluví v slabých myslech.
Posilníme sebe, úplně ignorujeme kritiku, soud, odsouzení, pomluvy a šepotání; snažíce se nechat se jimi nenechat ovlivnit. Nějaký úsilí do toho můžeme vložit.
Soudit, kritikovat, urážet, vystavovat hříchy druhých je snadné, ale měli bychom si také položit otázku samým sobě a najdeme mnoho toho, co není v pořádku. "Chceš-li soudit někoho, začni sám sebou." "Předtím, než budeš soudit někoho, ujisti se, že ve tvém domově již nejsou svatí." "Nesoudte a nebude vás souzeno." "Miluj svého nepřítele." Silné křesťanské učení: ti, kdo ho žijí a uplatňují, vyhýbají se mnoha potížím a nepřátelům.
Milováním i nepřítele skrze soucit, uznáváním i svých vlastních chyb a vad; a ignorováním jeho kritiky a nepriatelství, skutečně překonáváme zlo v nás i venku.
Křesťanské učení je opravdu o Lásce. „Láskou poznají, že jste Moji žáci.“ „Děláme zlo, které nechceme“ (sv. Pavel).
To odhaluje tajemství nepravosti v činnosti všech lidí, u některých určitě více výrazné.
Mnozí z nás se ptáme: ale co když my milujeme a druzí nás nenávidí? Trpělivost, je to jejich problém. Bůh bude soudit všechny náš rány, traumata, osamocení, šílence.
Celou pravdu o nás zná pouze Bůh. Vědí, zda jsme se změnili, zda jsme se obrátili. Modlíme se zamyšlením nad přikázáním bratrské lásky, odpuštění, vyhnutím se padání do naších obvykle hříchů soudění a sténání. Objevujeme opět ticho, soucit, porozumění pro ty, kteří chybí, protože jak si přejeme, aby to oni dělali nám, tak bychom měli dělat tomu druhým. Předtím, než budeme křesťany, měli bychom být lidé a to je skutečně ztratili: pravá lidskost.
Zdroje: