Na začátku svaté mše nás Pán Ježíš pozval do Horní místnosti, aby jsme ho utěšili, jak to obvykle dělá.
Rekla jsem: „Pane Ježíši, tak mi je líto, že trpíte tak moc.”
Odpověděl: „Vidíš, jak trpím? Musíš to lidem říct! Lidé neví, jak za ně trpím. Nikdy předtím jsem nebyl světem a hříchem tak urážán jako teď. Chovají se, jako by bylo vše v pořádku, bez lítosti. V mých kostelech moji kněží a biskupové nemluví o lítosti. Lidé mě stále více a více urážejí a jejich urážky jsou větší a větší.”
„Má dceři Valentino, když jdeš dolů (k svatému přijímání), aby ses mne přijal, po tom, co ti řeknu, abys šla, chtěl bych, aby dneška místo toho, než mi nabídneš své jiné záměry, jak to obvykle děláš, mi je nabídl zpět. Takto mě utěšíš, protože tak mnoho lidí mne přijímá bez lítosti.”
Rekla jsem: „Pane, líto mi je za svět, který tě uráží, a líto mi je, že i já, malý hříšník, tě urážím.” Plakala jsem, když tato slova říkala našemu Pánu. Nikdy předtím neviděla tak smutného našeho Pána, tak uráženého.
Odpověděl: „Nemohu popsat, jak je svět špatný. Víc a víc jsem odmítnut, více a více lidí nechce mne ve světě. Dělají vše bez mě.”
Rekl: „Hovoř s lidmi o lítosti.”
„Podívej se, jak trpíš pro mne. Vidíš, jak snášejš své utrpení, protože to dovolím? Vidíš, jak duše trpí v očistci, protože zemřely bez lítosti.”
“Lidé neustále umírají bez pokání a pak musí čelit vážným důsledkům po své smrti.”
„Mnohem velké věci obklopí svět. Lidé nebudou schopni s nimi ztotožit, pokud se nepokájejí. Hovořte o pokání.“
Po svaté mši jsem šel do kaple a modlil se před sochou Panny Marie Pomocnice křesťanů. Blahoslavená Matka řekla: „Viděli jste, jak je Můj Syn urážán světem? Hovořte s lidmi o pokání. To je váš úkol, Valentino. Hlasně mluv a nemlč. Neposlouchej nikoho jiného a to, co ti říkají.“
“Hlasně mluv! Hlasně mluv a jdi šířit zprávu o pokání. Lidé potřebují se pokátit místo toho, aby čekali a řekli, že se nic nestalo nebo nic se nezměnilo ve světě.“
“Pokání je nyní v tomto světě velmi, velmi důležité.”