Sv. Tomáš Akvinský přichází. Říká: "Chvála Ježíši. Přišel jsem, abych ti pomohl porozumět tomu, co brání duši na její cestě do Komnát Sjednocených Srbců. Vždycky je to pýcha. Pýcha je nepřítel hlubšího sebeodříkání lásce. Podstata pýchy je sebe-láska, která podněcuje nedostatek pokory. Duše nezná své místo před Bohem. Neuznává vlastní vady a neschopnosti. Vidí svou svobodnou vůli jako 'všechno--a-nic'."
"Vidíš, má malá duše, pokora a láska musí vždycky pracovat společně v duši. To je Svatá Pokora, která činí Svátou Lášku pravdivou a sebeodříkávající se. Je to Svátá Láška, která volá duši k pokoře srdce. Jedna nemůže být opravdu ve srdci bez druhé."
"Duchovní pýcha je velmi podvodná imitace pravé svatosti. Ten, kdo je duchovně pyšný, věří, že on sám je zdrojem milostí, které přicházejí k němu. Možná to nikdy nepřiznává, ale hluboko uvnitř neuděluje Bohu za milosti, které přijímá. Může si dokonce chlubit kříži, která má nést, a milostmi, které obdržel, v naději, že ostatní uvidí ho jako 'vyvolenou' duši. Duchovní pýcha je forma dvojznačnosti."
"Ale když pravá Svátá Láška a Svátá Pokora pracují společně v srdci, duše je rychle, rychle táhnuta skrz Posvátné Komnaty Sjednocených Srbců, rychle se dokonalujíc ve všech ctnostech."
"Nech to být známo."