Sv. Kateřina Sijenská přichází a usedne před mnou. Potom vstane a recituje Božské chvály. Říká: "Chvála Ježíši."
"Milé dítě, poslechni co jsem přišla říct. Obraz, který mají mnohí a většina o církevních úřednících dnešku, není takový, jaký by měl být. Odstraněme nedávné skandály, pocit, který vyvolává diecézní autorita v srdcích lidí je kontrola, výtka a odplata těm, kdo jim překážejí. Církev by měla být jako milující rodič--připravený poslouchat, porozumět a podporovat. Oprava by měla být mírná a láskavá, ne pomstychtivá."
"Dnes--bohužel mnoho v Církvi nepraví v Božské Lásce, ale vládne železnou pěstí. Dále je obecný duch popření, který se projevil ve skandálech nedávno odhalených--popření takového stupně, že nebere na sebe odpovědnost za své vlastní špatné činy--popření v tom smyslu, že pokračuje v vedení navzdory ztrátě důvěry--popření ohledně Nebeských zásahů ve formě zjevení."
"Ale co nikdo nemůže popřít je jejich odpovědnost před Bohem--jejich zodpovídání Ježíši za své životy zde na světě a splnění svých povolání, která jim byla dána."
"Tmavá opona spadla nad Církev, oddělující většinu církevního vedení od lidí a od působení Ducha Svátého. To bylo volbou těch, kdo si vybrali moc a peníze namísto Božské Lásky."
"Prosím, nechť se to dozvědí."