Ježíš se objevuje s světlem pramenícím ze svých Ran. Říká: "Jsem váš Ježíš, narozený ztělesněný."
"Vidíte mou Milost, mé Odpustění před sebou, lítající ze mých Ran Lásky. Okamžik po okamžiku se duše představují ke mně pro svůj soud a jejich duše jsou naplněny neodpuštěním. Očistec je plný takovýchto lidí. Zde nemluvím o tom neodpuštění, které je hluboko zakopáno v duši - tak hluboko zakopané, že duše si toho není vědoma. Neodpuštění, které nese břemeno soudu, je urážka, kterou člověk ochotně nesí a dovoluje jí plodit hořkou plodinu v srdci i ve světě."
"Není to tak, že mé Obětování nebylo dostatečné pro takovéto lidi, ale že tyto duše se nechtějí zapojit do obětí se mnou. Nemohou milovat, když je nejtěžší milovat. Neobjímají kříž osobního zranění a urážky. Ti, kteří neodpouštějí, nepodobají mou Boží Milost."
"Protože Boží Milost a Boží Láska jsou vůlí mého Otce, takovéto duše odmítají Boží vůli pro sebe. Je to milostí být dán příležitost odpustit. V cvičení odpuštění za špatnosti spáchané proti sobě sama duše vyjádří svou lásku ke mně. Jeho srdce je zbaveno břemene. Potom ho Boží Láska zanesou hluboko."
"Na druhou stranu, duše, která neodpouští, volá soud nad sebou. Může být v očistci od věku k věku. To je tak, protože může tuto hořkost srdce šířit kolem sebe i na ostatní. Tento zločin musí být vymazán spolu s tím neodpuštěním, které nesl ke soudu uvnitř svého vlastního srdce. Duše jsou odpovědné nejen za své vlastní srdce, ale také za to, co rozšiřují do jiných srdcí."
Nepokánivé hořké srdce je jako střečka požírající vše na svém cestě a ničící srdce, které ji hostí.
"Budu mluvit o tomto tématu znovu. Udělejte to známo."