Milí děti, já, vaše Matka, chci vstoupit do vašich srdcí a v nich bydlet, aby vaša srdce, osobně mnou kultivovaná, rostla den od dne až dosáhnou plnosti věku Milosti. Chci, abyste byli hluboce svěřeni a poslušní mému vedení. Duše, která mě opravdu miluje, napodobuje mou ctnost úplné vzdání se a poslušnost Pánu. Vždy jsem se obracela k Nimu, aby mi řekl, co od mne chce, považovala jsem sebe za nejhanebnějšího a posledního z jeho stvoření, a jakmile mi Pán odhalil svou vůli, rychle mě směřoval ke jejímu splnění. Proto, jakmile jsem věděla, že je to Jeho vůle, aby jela k domu mé příbuzné, protože Pán měl v tom domě plány milosti a zmilování, které chtěl uskutečnit mým přítomností, rychle se vydala na hory, jak dobře víte. Stejnou ochotu a stejný rozhodnutí splnit vůli Pána, i když ji nechápete úplně a plně, toto stejné rozhodnutí sami v každém mojem příkazu; ve všem, co vám říkam; ve všech věcech, které od vás chce Pán, zde na těchto Zjeveních. Duše, která váhá, která uvažuje, která se usedne a počítá oběti, kterých bude muset udat; zřeknutí, ke kterému bude muset přistoupit k splnění mé vůle, nemůže mně následovat. Chci duše, které neumí počítat, které nevahají, které neváhají nad mojimi příkazy a mou vůlí. Chci duše, které jsou plně poslušné mi, jako můj syn Louis Marie de Montfort; jako má malá dcera Bernadette a mé děti Lucia, Francisco a Jacinta. Chci vás takovými: plně poslušnými; plně oddanými, dávajícími a stále více dávajíce do plánů a milující vůle mého Srdce. Chtěla bych také, abyste mě napodobili ve ctnosti trpělivosti. V domě mé příbuzné Alžběty, když tam zůstala jsem, byla neustále trápena ženou, její služebnou, která mne urážela; mluvila ke mně hrubými a urážlivými slovy; a před mojí příbuznou se mi snažila nezjevit, ale mimo přítomnost mé příbuzné mě neustále trápila. Ale já, jako učitelka trpělivosti a ctností, zacházela jsem s ní klidně; modlila jsem se za její obrat k Bohu; snažila jsem se všemi možnými prostředky jí ukázat, že nad všechno jiné chci jejím dobro a štěstí. Nakonec ta žena byla přemožena mou klidností; prolila před mnou hojné slzy a především sama sebe obvinila před mojí příbuznou Alžbětou, která se teprve dozvěděla o všem, co se stalo. Chci, abyste mě napodobili v této ctnosti, modlite se za spásu duší; chovejte se stále svatým klidem, aby svět viděl v вас můj věrný portrét a čisté odraz mojí ctnosti a svátosti, bez skvrny nebo škvrny. Pokud budete následovat mě cestou dokonalosti, uznám vás za své pravé děti a prohláším se za vás před Anděly Božími. Mír, Marcos. Cvičte, napodobujte mé ctnosti. Následujte mne, synku, jako klidné ovce. Pokračujte ve sledující Mne, jak jste to dělali téměř 17 let, neboť vezmu vás do bezpečného ovcepínu, přes zelené louky a nakonec vám dám místo v náručí toho, kdo mě miluje a miluje i vás, a tam budeme jedním v lásce a hostina bude věčna. Mír, můj anděle. Požehnávám ti.