Estelle Faguette se narodila v St. Memmie u Châlon-sur-Marne 12. září 1843 a byla pokřtěna 17. téhož měsíce. Na začátku roku 1876 ve vesnici Pellevoisin v departementu Indre Estelle Faguette umírala, ve věku 33 let, na plicní tuberkulózu, akutní peritonitidu a břišní nádor. Dne 10. února 1876 jeden z konzultovaných lékařů, doktor Bernard z Buzançais jí dal jen několik hodin k životu. Během noci ze 14. na 15. února byla podle svých slov svědkem jeviště Panny Marie, které mělo následovat během roku další.
1. Zjevení - Noc z 14./15. února 1876
První část zjevů v Pellevoisin začala v noci 14. února 1876. U jejího lůžka se objevil démon. Hned po tom, co Estelle spatřila démona, uviděla Pannu Marii vedle svého lůžka. Naše Paní výslovně odmítla démona a on okamžitě odešel. Poté na Estelle pohledela a řekla jí: “Neboj se nic, jsi mojí dcerou. Měj odváhu, neboť budeš trpět ještě pět dnů k poctě pěti ran Kristových. V sobotu budeš buď mrtva, anebo vyléčena.”
2. Zjevení - Noc z 15./16. února 1876
Tuto noc se ďábel znovu objevil ve stejnou chvíli, kdy se objevila Panna Maria. Řekla: ”Nebojte se, neboť jsem tu. Tentokrát můj Syn ukazuje svou Milost. Dá vám život; v sobotu budete uzdraveni”. Potom jsem řekl(a): ”Má matko, kdybych mohla vybrat, raději bych teď zemřela, neboť jsem dobře připravena”. Odpověděla mi s úsměvem: ”Nevděkyně, když můj Syn vám dá život, je to proto, že ho potřebujete. Co jiného cennějšího může lidem na zemi dát než život? Nemyslete si, že budete osvobozeni od utrpení. Ne! Budete trpět a nebudeš svobodný od potížích. To přináší život. Dotkli jste se srdce mého Syna svou sebeodříkazností a trpezlivostí. Nedělejte ztrátu těchto plodů špatným výběrem. Neřekla jsem, že když vás nechá žít, budete znát mou slávu?” V tu chvíli viděl(a) znovu mramorovou dlaždici ovinutou bílým hedvábným papírem a snažil(a) se něco vzít, ale to bylo nemožné. Panna Maria usmála se a řekla: ”Nyní si prohlédneme minulost”. Její tvář vypadal(a) trochu smutně, ale i milý výraz zůstal. Byl(j) úplně zděšen(y), co jsem udělal(a), což jsem myslel(a), že jsou mírné chyby. Zůstávám mlčen(o) o tom, co mi řekla a jen přiznávám, že mě opravdu silně napomenula, což vím, že zasloužil(j). Chtěl(j) za křikem prosit o odpuštění, ale nemohl(a), neboť jsem byl(a) překonán(o) smutkem. Byl(j) poražen(y). Panna Maria na mě pohleděla s výrazem dobrého a poté zmizela bez slova.
3. zjevení - noc 16./17. února 1876
Tuto noc jsem znovu viděl(a) ďábla, ale byl daleko. Panna Maria řekla: ”Staň se statečná(m), moje dítě”. Na paměti mi přišel napomenutí z předchozího času a byl(j) strach a třásl(a) jsem se. Viděla Panna Maria můj smutek, řekla: ”To je vše minulosti; svou sebeodříkazností jste napravil(i) špatnosti”. Ukázala mi něco z dobra, co jsem udělal(a), ale to bylo tak málo oproti tomu špatnému. Viděla Panna Maria můj smutek a řekla: ”Jsem milostivá a Paní svého Syna. Několik dobrých skutků a intenzivní modlitby, které jste mi nabídl(i), dotkly se matčiny duše, zvlášť ten dopis, který jste mi napsal(a) v září. Co mě nejvíce dotklo bylo věta: ”Viděte bída mých rodičů, když jsem již tu nebude, brzy budou muset žebrat pro svou potravu. Pamatujte si na to, co jste trpěl(a), když váš Syn Ježíš Kristus byl přibitý k kříži”. Ukázala jsem tento dopis svému Synovi. Vaši rodiče potřebují vás. V budoucnu buďte věrní této úloze. Nedělejte ztrátu milostí, které jste obdržel(i), a známejte mou slávu”.
Estelle Faguette
4. zjevení - noc 17./18. února 1876
Tou tu noc mi zdálo se, že ona nezůstala tak dlouho. Chtěl jsem ji prosit o milosti, ale nedokázal to udělat. Mé myšlenky běhaly a viděl jsem v duchu slova, která Panna Maria opakovala: “Neboj se nic. Jsi mojí dcerou a můj Syn byl hnut tvou rezignací”. Také výtky mé vině a její odpuštění s jejími slovy: “Jsem všemilostivá a vládnu spolu se svým Synem”, stejně jako “Měj odvahu, trpělivost a rezignaci; utrpíš a nebudeš uvolněna od potíž. Pokus se být věrná a prozradit mou slávu”.
5. zjevení - Noc 18/19 únor 1876
Tou noc Panna Maria zdálo se, že přišla blíže a připomněla mi mé sliby. Viděla jsem také velkou dlaždici, na každém rohu zlatý růžový pupen, uprostřed zlaté srdce probodnuté mečem a korunované růže. Na ní bylo napsáno následující:
“Volala jsem Marii v hluboké zoufalosti. Omluvila se za mě u svého Syna a získala pro mě úplné uzdravení”.
Potom mi řekla: “Chceš-li mne sloužit, buď prostá a nech své skutky dokazují tvé slova". Zeptal jsem se jí, zda bych měl něco změnit nebo jít na jiné místo. Odpověděla mi: ”Kdekoliv jsi a cokoliv děláš, můžeš získat požehnání a můžes prozradit mou slávu”. Potom řekla velmi smutně: “Nejvíce mě zarmoucí vidět, že lidé nemají úctu k mému Synovi v Nejsvětější Eucharistii a jak modlí se, když jejich myšlenky jsou na jiných věcech. To říkám těm, kteří si přivlastňují pobožnost.” Zeptal jsem se jí, zda bych měl začít hned prozrazovat její slávu. “Ano! Ano!, ale nejdřív zeptej svého zpovědníka, co myslí. Potkáš překážky, budou tě špatně trápit a lidé řeknou, že jsi blázen a podobné věci, nevezmi na to ohled, buď mi věrný a já ti pomohu”. Pak se mizela velmi milostivě.
Následoval strašlivý období velkého utrpení. Mé srdce zdálo se, že vyskočí z těla a měl jsem hrozné bolesti v žaludku a břichu. Potom si vzpomněl, že drží můj růženec v levé ruce. Nabožnost svou utrpení nabídl Bohu. Nevěděl jsem, že to byla poslední část mé nemoci. Po minutě odpočinku cítěl jsem se zcela zdravý a dobře. Zajímalo mě, kolik je hodin, a viděl jsem, že je 12:30. Cítil jsem se uzdraveným, jen mé pravé ruce bylo stále neuzdravitelné. O půl sedmé přišel farář a usedla jsem na okraj své postele. (Estelle mu řekla o těchto zjeveních). “Nebejte si starostí, jdu řídit mši svatou a přinesu vám svátost oltářní, při níž budete moct použít svou pravici k udělení kříže, věřím”. Tak se stalo. Otec Vernet později napsal ve své knize o Pellevoisin, že Estelle prožila zkušenost smrti a vzkříšení.
6. zjevení - 1 červenec 1876
Druhá část zjevení v Pellevoisin začala v sobotu 1. července o deset a čtvrt hodiny večer, když jsem klečel a modlil se své večeřní modlitby, náhle uviděl Pannu Marii úplně obklopenou světlem. Byla oděná bíle. Dívala se na něco, skřížila si ruce nad prsí a usmála se říkaje: “Zůstávej klidný, moje dítě, trpělivost, bude pro tebe těžké, ale já jsem s tebou”. Byl jsem tak šťastný, ale nemohl nic říct. Zůstala chvilku a řekla: “Staň se statečným, vrátím se”. Potom zmizela stejně jako v únoru.
7. zjevení - 2. července 1876
Šel jsem spát o půl jedenácté večer, bylo to těžké, protože jsem viděl Pannu Marii v předchozím večeru. Ale okamžitě usnul. O půl dvanácté nocí se probudil a uviděl čas. Doufal, že uvidí Pannu Marii před půlnocí. Klečel jsem vedle své postele a řekl poloviční zdrávení Panny Marie, když se mi Panna Maria objevila před mnou. Jasné světlo vyzařovalo z jejích rukou, potom si skřížila ruce nad prsí. Její oči mě dívaly. Řekla: ”Již jsi prohlásil mou slávu”. (Potom mi svěřila tajemství) “Pokračuj, Můj Syn získal více duší, které se mu hlouběji věnovaly. Jeho srdce je tak plné lásky k mému srdečku, že nemůže odmítnout nic. Pro mě dotkne a změkčí nejtvrdší srdce”. Při tomto říkání byla tak divně krásná. Chtěl jsem ji poprosit o znamení její moci, ale nevíř, co říct a jak se ptát, tak řekl: ”Má dobrodružka Matko, prosím pro vaši slávu”. Porozuměla a řekla: ”Není tvé uzdravení velkým důkazem mé Moci? Přišla jsem zvlášť k záchraně hříšníků”. Při tom, co mluvila, myslel jsem na všechny různé způsoby, jak by mohla vyzařovat a ukazovat svou moc. Odpověděla: ”Ať lidé to vidí”. Potom tiše odešla.
8. zjevení - 3. července 1876
Pondělí, 3. července jsem ji znovu uviděl. Zůstala jen pár minut a mírně mi vyčítala: ”Chci, aby jsi byl klidnější, pokojnější, neřekla jsem ti, který den nebo hodinu se vrátím, ale potřebuješ odpočinout”. Chtěl jsem jí ukázat všechny své přání, ale jen usmála se. ”Přicházela jsem ukončit slavnosti“. Potom odešla svým obyčejným způsobem před půlnocí.
9. zjevení - 9. září 1876
Třetí část zjevení v Pellevoisin začíná 9. září. Několik dnů jsem chtěl jít do ložnice, kde jsem byl uzdraven. Nakonec dnešní den, 9. září, to dokázal. Končil jsem recitovat svůj růženec, když přišla Panna Maria. Byla stejná jako 1. července. Dívala se kolem v tichu předtím, než mi mluvila, potom řekla: ”Vyčlenil jsi si mé návštěvy 15. srpna, protože nebyl dost klidný. Máš skutečně francouzský charakter: chtějí vědět všecky před tím, než se naučí, a chápnou všechno předtím, než znají. Mohla jsem přijít znovu včera; vyčlenil jsi si mou návštěvu, protože čekala na čin podřízenosti a poslušnosti od tebe.”
10. zjevení - 10. září 1876
Desátého září se Panna Maria objevila asi ve stejnou dobu a krátce zůstala, aby řekla: “Budou modlit; ukážu jim příklad”. Když to říkala, spojila ruce a zmizela. Zvonil zvon na nešpory.
Dům zjevení 1876
11. zjevení - 15. září 1876
Této noci se Panna Maria Estelle ukázala, aby jí sdělila, že má žít. Ale Panenka Estellu upozornila na její minulé hříchy. Ačkoliv Estella nežila světským životem, byla přemožena lítostí nad svými selháními. Panna Maria řekla smutně:
“JÁ JIHO SYNA UŽ NEMOHU ZASTAVIT”
Zdála se být rozrušená, když přidala: “Francie utrpí”. Tyto slova zdůraznila, zastavila se znovu a pak pokračovala: “Buď odvážná a máj víru”. V tu chvíli mi do myslí přijela myšlenka: “Kdybych to řekl, možná mě nikdo neuvěří”, ale Panna Maria to pochopila, protože odpověděla: “Já jsem zaplatila dopředu; tak špatně pro ty, kteří mi nevěří; později uznají pravdu mých slov”. Potom mě opustila.
12. zjevení - 1. listopad 1876
Dva týdny už, přestože jsem se snažil nechat si to vyjít z mysli a vidět Pannu Marii znovu, nemohl jsem tomu zabránit; a když jsem dělal vše pro to, abych o tom nepomyslel, moje srdce tlučelo v naději, že ji uvidím. Nakonec dnes, na svátek Všech svatých, viděl jsem svou milovanou nebeskou Matku znovu. Objevila se mi obyčejně, s roztaženýma rukama a nosíla skapulář, který mi ukázala 9. září. Když přišla, hleděla, jako obvykle, na něco, co jsem neviděl; pak se podívala kolem a nic neřekla. Potom mě pohledela s velkým dobrotou a odešla.
13. zjevení - 5. listopad 1876
Neděle 5. listopadu, když jsem končil modlitbu růžence, viděl jsem Pannu Marii. Myslel jsem si, jak nehodný jsem, abych ji přijímal, že jsou jiní mnohem hodnější jejího požehnání a kteří by byli mnohem lepší v proklamování její Slávy. Pohleděla na mě usměvavě a řekla: “Vybrala jsem tebe”. To mě tak potěšilo!! Řekla: “Vybírámi pokorné a klidné pro svou Slávu. Buď odvážná, tvá zkouška se blíží”. Přes kříže na své hrudi a odešla.
14. zjevení - 11. listopad 1876
Sobota 11. listopadu. Během posledních několika dnů jsem cítil nutkání jít do svého pokoje a modlit se. Dnes v deset před čtyři jsem modlil růženec a "Pamatuj, nejsvětější Panno Mario"… potom přišla. Stála tam jako vždycky s breviářem. Potom mi řekla: ”Dnes jsi nevyplýval svůj čas, pracoval jsi pro Mě”. Udělal jsem breviář. “Musíš udělat ještě mnoho dalších”. Pak čekala delší dobu, její výraz byl velkého smutku. Potom mi řekla: “Odvahu”. Překřížila ruce nad svým prsou, úplně zakrývajíc breviář a odešla.
Breviář Svatého Srdce
15. Zjevení - 8. prosinec, 1876
Pátek 8. prosince jsem doma z Pellevoisin již několik hodin a stále jsem neuvěřitelně emocionálně vyčerpán. Nebudu vidět Pannu Marii znovu na této zemi. Nikdo by nemohl pochopit, co právě procházím! Po mši se mi objevila krásnější než kdykoli dříve! Po obvyklém tichu řekla: ”Má dcero, pamatuješ si moje slova?” Vše, co mi říkala, přišlo do mé myslí velmi jasně, zvlášť: “Jsem úplně milostivá a Páně mého Syna. Jeho Srdce má takovou lásku ke mně… že dotknou nejtvrdších srdcí pro mě. Přišla jsem především k záchraně hříšníků. Pokladnice mého Syna jsou již dlouho otevřené, kdyby jen modlili (ukazuje na breviář). Miluji tuto úctu. Prosím všechny, aby přišli ke klidu a míru…. Také pro Církev a Francii”.
Mezi těmito slovy viděl jsem mnoho dalších tajemství. Během celého tohoto období na mě hleděla, potom řekla: ”Opakuj tyto věci často, pomohou ti při tvých zkouškách a trápení. Nebudeš mne již vidět”. Zařval jsem, "co se stane ze mně, milostivá Matko?" Potom mi odpověděla: ”Budu s tebou, ale neviditelně”. Viděl jsem řady lidí, kteří mě tlačili a hrozili mi, což mě znepokojilo. Panna Maria se usmála a řekla: “Nemusíš mít strach před nimi, vybrala jsem tě, aby jsi vyhlásil mou slávu a šířil tuto úctu”. Při tom držela breviář v rukou. Byla tak podněcující, že řekl jsem: ”Má milovaná matko, nechala bys mi ten breviář?” Bylo to téměř jako kdyby mě neuslyšela. Řekla: “Pojď a políb ho”. Vstal jsem velmi rychle a Panna Maria se naklonila ke mně a políbil jsem breviář. Byl to pro mě úplně zázračný okamžik.
Poté Panna Maria řekla, odkazující na scapulář: “Ty sám jdi k Prelátovi a předveď mu model, který jsi vyrobil. Řekni mu, že mi tě podporovat radostnější je než vidět, jak moji děti nosí scapulář, když se odvracují od všeho, co uráží mého Syna, zatímco lidé přijímají Sacrament jeho lásky a dělají všechno pro opravení již způsobených škod. Vezmi si na vědomí milosti, které budu vylivat nad všechny, kdo jej nosí v důvěře ve mne a šířit tuto zbožnost”. Při tomto řečení rozprostřela své ruce a začal pršet velmi hojně; v každé kapce bylo jasně napsáno: Zdraví, Důvěra, Respekt, Láska, Posvátnost, všechny milosti, jakých si lze představit ve větším nebo menším množství. K tomu přidala: “Tyto milosti jsou od mého Syna; on mi je nedá odmítnout”. Potom jsem se zeptal: "Matko, co má být na druhé straně scapuláře?" Panna Maria odpověděla: “Tu stranu si vyhrazuju pro sebe; ty o tom přemýšlej a pak sděl svůj názor Svaté církvi, která rozhodne.” Cítil jsem, že se Panna Matka chystá odejít od mě a byl jsem velmi smutný. Pomalu se vztyčila, stále na mne hleděla a řekla mi: "Staň se statečným; pokud on (mluvila o Prelátovi) neudělá to, co si přál, jdi výš. Neboj se, já ti pomohu". Udělala půlkruh v mé místnosti a zmizela asi tam, kde stála moje postel.
DĚKUJI LÁSKAVÁ MATKO, NIC NEUDĚLÁM BEZ TEBE
Zjavení byla rychle uznána Monsignorem de La Tour d’Auvergne, arcibiskupem Bourges. Autorizoval výrobu a distribuci scapuláře a povolil veřejné uctívání Panny Marie z Pellevoisin. Arcibiskup nařídil dvě kanonické vyšetřování zjavení, která vyústila v příznivý verdikt 5. prosince 1878. Později, roku 1883, farář obce Pellevoisin, P. Salmon, doprovázený P. Auvrellem, generálním vikářem, odcestoval do Říma, aby předal Pápovi Leovi XIII svázanou zprávu o zjaveních a obraz Panny Marie z Pellevoisin. Pápež byl rád, že udělil indulgence, aby podpořil poutníky k svatyni.
Estelle měla příležitost navštívit Pápu Lea XIII dvakrát, při čemž pápež slíbil, že předloží její Scapulář Svatého Srdce Kongregaci obřadů. Dekret byl vydán dva měsíce později schvalující scapulář.
Estelle Faguette zemřela v Pellevoisin ve věku 86 let 23. srpna 1929 – 53 let po svém zázračném uzdravení ze smrti.