pondělí 16. října 2017

Dopis Anny k Nebeskému Otci.

Dnes, 16. října 2017, chtěla bych ti napsat dopis, milý Nebeský Otče, protože cítila potřebu vše vyjádřit z duše.

Doufám, že najdu začátek, neboť chci se k tobě otevřít srdcem. Všechno, co mě tlačí dolů, chtěl bych ti říct. Víš také, že jsi dobrý posluchač. Mé srdce je tak těžké a nevím, komu jinému mohl bych vše vyprávět, kdo by mi tolik vyslechnul.

Jsi nejtrpělivější, milující a citlivý otec, jakého si člověk jen může přát. Miluju tě a nemohu ti říct, jak nepopiratelně tě miluju. Vždy jsi měl ucho pro mě a nikdy nepřestal mne milovat, i když jsem někdy nevěděla, co dělat.

Víš, že trpím úzkostími a panickými příznaky už tak dlouho a nevím, jak se pomoci. Nechci také zatěžovat ostatní tímto a vyčerpat je. Víš vše, co jsem chtěla udělat, bylo pomoct.

Ty zprávy, které jsem pomohla šířit, nejenom pravdu, Tvé pravdy, ale také doprovázet lidi na jejich někdy tak těžké životní cestě. Slyšela jsem slova, která přišla od tebe, nikoli od mě, to vím. Nemohu vůbec formulovat taková slova a napsat je na papír. Teď už uběhlo více než 5 týdnů, co neobdržela žádné zprávy po svatých oběťných mších.

Svatá Obětní Mše byla pro mě vždy tak cenná, stala se mi elixírem života. Na ní jsem žila. Víš také, že mohla bych modlit mnoho růženců za sebou. Pomohly mi, protože tam byla všemi smysly. Dnes to chybí. Panna Maria pláče pro mě? Je to pravda? Nechtěla bych ji zarmoutit, ale vzít si světovou misi vážně. Je to tak důležité pro všechny nás.

Co je v lidech dnes, když ne najdou Tebe, nejmilostivější Nebeský Otče? Hledají tě a očekávají pomoc od kněží. Bohužel, kněží již nedrží pravdu dnešku. Svatá Obětní Mše, nikoli společná večeře, jak ji praktikují, jim odebírá sílu. Chtějí se změnit a neví, co je důvodem toho, že to nemohou udělat. Je to často dlouhá a kamenná cesta, až kdo se obrátí ke Trojjedinému Bohu, jenž může pomoci. Není snadné najít správný směr. Cesta bývá dlouhá a kamenitá. Mnoho lidí i kněží jde špatnou a zmatenou cestou a neví, co dělat.

Začnu od sebe, možná jak to mohlo začít? Bohužel nevím o svém vnitřním životě. Pak bych se asi lépe pomohla sama. Má tak velký touhu po bezpečí. V tobě je bezpečí, které bych měl najít. Jsi všude přítomen, jenže tě nevidím. Ale vím, že nikdy nezanecháš nikoho sám toho, kdo se v nouzi obrací na tebe. Jsem v nouzi, nejmilostivější a citlivý otče, a žádá o nic více než cítit tvou blízkost. Kde můžu tě najít? Řekni mi to. Čekám na tvoji odpověď.

Jednou, v mém velkém znepokojení jsem tě viděl na nebi a to bylo něco divného, co ještě dnes nemohu uvěřit. Pomohl mi to a již nebyl sám. Ale dnes nenacházím vlákno k tobě? Kde jsi, má lásko, můj milý? Nikdo tě v lásce nepřekoná, protože nikdo nemá tak neuvěřitelně velkou lásku, aby ji dal. Jen mi dej trochu z té lásky, kterou necítím. Ale ve svém srdci vědím, že vše pochází od tebe. Nic není náhodou, všechno pochází od tebe, vše, jen to dobré. Milovat tě budu, má sílo. Jen když jsem silný, může to přijít pouze od tebe.

Jsem slabá a hříšná bytost Ale víte, že nechci nikomu ublížit. Nechci ani pastoru Lodzigovi, který mi dělá tak mnoho potíží. Vždycky chce být tam a přesto je nyní tak bezmocný. To mě bolí. Postavil jsi mi také Moniku do strany a ona je tam. Udělává každou práci, jakkoliv těžká pro ni byla, a přesto má vlastní bolesti a problémy. Nechci nikoho zatěžovat a přesto to dělám. Vždycky musím mluvit o svých panických atakách, jak špatně je, protože s nimi neumím nakládat. Rád bych si to tak chtěl. Strach pochází z vnitřka a nevím, jak s ním nakládat. Nemohu být sám. Najdu to pro sebe i pro ostatní stresující. Snažíš se se mnou natolik. To vše nemůže být marné.

Měl bych se přiznat? Cítím, jako kdybych měl jen hříchy, a přesto nezměním, pokud nevím, co mohu radostně přinést a nemohu si samému přinést radost. Dívám se venku a vše je tak smutné a šedivé, přestože podzim má mnoho krásných stran, jenom ty nádherně zbarvené listy a nyní letní dny plné slunce. Nevidím to všechno, co mi připravuješ, milý otče? Zbláznil jsem se na tvých krásech? To nemůže být. - Vždycky jsem si mohl užít.

Milá Katharino, kdybys věděla, jakou touhu po tobě cítím, protože byli spolu 30 let a sdíleli radost i smutek. To bylo dlouho. Je to nyní odříznuto? Má být všechno již dávno? Jen nevíte, co s tím udělat? Rád bych věděl příčinu, aby mi mohla pomoci. Vždy jsme si vzájemně vyměňovali vše. To byla skvělá doba. Museli jsme zažít spolu mnoho těžkých věcí a dokázali to sjednocenou silou. Nějak se opět projasnili.

Nyní si dívám na nášeho drahého kněze Lodziga. Jak mi je milý. Nechci mu ublížit a přesto jsem s ním často byl netrpělivý. Omlouvám se za to. Prosím, odpusťte mi mou netrpělivost. Také vždycky chtěl být na vaší straně a pomáhat vám. To je opravdu můj přání pro tebe. Víte, že mě máte rád a chybí vám, když jste tam? Jsou to prsty ukazující k nebi, tedy muž Boží, který je těsně spojen s nebem a zvláště s Nebeským Otcem mnoha modlitbami. Rád bych ti dále sděloval vše a byl byš velmi rád o pokroku, kdyby byla radost, která zůstává. Můžu si představit vaši radost, již jsem ji zažil. V 13 letech společného života ve víře jsme spolu podělili mnoho věcí. Nyní to všechno zapomněli. To nemůže být konec po všem.

Chci se snažit co nejvíce a pomáhat. Vždy mi způsobuje nové problémy. Nevím, odkud pocházejí. Jen bych si chtěl pomocí víry pomoci. Stal jsem se tak slabý a tato slabost mě zabíjí.

Jen Nebeský Otec sám vědí o útrapách lidí a může je také ulevit. "Vím o nejmenším pohybu v tvém srdci, moje dítě. Přijď ke mně všichni vy, kdož jste namáhaví a zatěženi, já vás všechny obnovím."

Potřeba se nezměňuje, i když dělám největší snahu psát vše z duše.

Mám kolem sebe tak mnoho drahých lidí, kteří stojí po mně stranou. Zstal jsem se nyní nevděčný? Nechci být, ale vzpomínám vděčně na mnoha léta. Vše je dar od nebe. Kdybych věděl, kde začít? Musí tam být něco, co mě zmátne? Kde dělám chybu, kterou mohu opravit? Kde jsou pro mne nejistoty? Jsou v minulosti nebo v přítomnosti? Nevíte o sobě?

Pokud budu pokračovat psát, možná mi přijde na mysl. Jsou to také podněty k úvahám, které pocházejí z mého srdce, protože Ježíš Kristus bydlí v mém srdci, kterého denně přijímám tělem a duší i božstvem a lidstvem. Určitě toto nemůže zůstávat neuvěřitelné? Kde jste, moje nejdražší pokladové srdce? Nic nemůže v mém životě překonat tebe. Můj život patří jen tobě.

Milý pastore Lodzigu, můžete nyní pomoci mi najít cestu ke sobě samému? Čekám na odpověď, protože život musí pokračovat, nemůže stát. Jsem tak neklidný a nic mě nedovede k mé obvyklé klidu. Kdo může skutečně teď pomoci mně.

Víte, milý Ježíši, že potřebuji vaší pomoc a určitě ji potřebuju.

Jak jste slyšeli, otec Lodzig říká, že bych měl strávit půl hodiny před tabernáklem v domovském kostele. Nechci být sám. Rád bych se tak uklidnil. To je můj největší přání vůbec.

Bohužel tyto slova na papíře mi nedaly klid, který jsem chtěl. Nyní však přijímám radu pana Lodziga a doufám, že nebudou mít zklamání. Potom jsem ještě zoufalější. Nechci toho, protože mě má pomoci. Nic tam nemůže špatně jít, protože Ježíš je se mnou v tabernáklu.

Takže, milý Ježíši, byl jsem s tebou před tabernáklem. To je tvůj domov, kde na nás čekáš. Ale já tě také miluji. Nemohu si představit, že bych bez tebe mohl žít.

Dala jsem se, jako vždy, s svými starostmi. Možná od sebe požadujete příliš, abych vše pustil najednou. Všechny obavy mají být hned hotovy. Ale nejsou. Musím být úplně zklamán? Je to jen já, kdo tě nemůže nalézt? Ale říkáš: "Kdo mě hledá, on mne také nalezne." Hledám tebe a nelézám tebe. Kde jste, milý Ježíši? Chcete přijít do mého srdce? Čekám vášnivě na vaší pomoc? Kdo může skutečně pomoci mně? Jen ty, milý Ježíši, máte schopnost stát po mně stranou. Chtěl bych být tvůj. Nikdo nemá zabrat moje srdce kromě tebe samého. Tvůj budu, v životě i ve smrti.

Můj nejmilější Ježíši, pomoz mi z této deprese. Chci se dozvědět a být s tebou. Jak krásné je tvé obličeje. Jak krásná jsou tvé rysy. Všechno si to představuju takto, protože chci být s tebou a mé touha po tobě roste z dne na den.

Jak bych rád znovu obdržel tvá poselství a lidé na ně čekají. Nevidíš to, můj Spasiteli? A naše nejmilější Nebeská Matka miluje své děti Marie a chce je všechny vést k Tobě. Přivádí je před tvůj trůn a nabízí jejich bolesti. Pak jsi určitě nemůže odolat? Kolik starostí mají dnes lidé a jak jsou na ně pohledy opovrhové, když tě milují a mluví o pravé katolické víře. Chcú si vykládat své srdce a nikdo jim neposlouchá.

Ne, jsou pohrdáváni a chtějí všem lidem pomoci najít tebe a žít v míru s tebou. To je nejhorlivější přání každého člověka, aby žil v míru.

Jak dobře je oznámit lásku lidí. Radují se, když jsou lidé, kteří věří a mohou sdílet svou víru s nimi.

Chci tuto lásku přenést na lidi, protože cítí být opuštěni svými starostmi. Přenos pravé lásky je velké dobro, po němž lidé touží.

Jak bych rád pomohl všem lidem v této současné zmatku. Neznají jednoho a hledají v jiných náboženstvích. Samozřejmě tě tam nenajdou. Ale jsou tak vystrašení, že často neví, komu se obrátit. Tvá láska je bohužel nepřenesena na ně a to by byla jejich skutečná pomoc.

Prosím, milý Spasiteli, buď s lidmi, kteří tě hledají. Chybí ti v každé situaci. Chybí jim láska, kterou může dát jen ty, můj lásko.

Miluji tebe a nechci se od tebe odvracet, protože vědím, že jsi mě nezapomněl, ale tvá láska nikdy neskončí.

Ježíši, když jsem s Tebou, musí být všechno jednoduché. Ty děláš vše možné, i když lidé myslí, že to udělají sami. Vyvoláváš v nich vše. My nejsme tvůrci, ty jsi Pán nad životem a smrtí.

Kdyby jen lidé mohli zažít, že pravou lásku lze najít pouze s tebou. Láska bez konce, to je tvé vůle.

Všecko, celý vesmír patří tobě. Všechno bylo zázračně uspořádáno a nic nebylo v nepořádku. Lidé zneužili tvůj zázračný svět a přinesli do něj zmatek. Příroda i živočichové, vše bylo v zázračném pořádku při tvém stvoření.

Kdyby jen lidé více poslouchali slova Bible. Pak by si mohli ve svých životech ulehčit mnoho. Vždycky, když na tato slova nebere ohled, ztěžuje si život bez toho, aby to uvědomoval. Příkazy jsou úlevou pro každý život. Když lidé překračují příkazy, hříší, více či méně.

Bohužel však lidé věří, že je život snáze a lehčí, když se můžete bavit v tomto světě. Opak je pravdou. Kdykoliv si užíváte života naplno, je to teď jednodušší. Jen poté vše ztěžuje. Lidé nechtějí být pravdiví.

Proto je také svátost smíření důležitým svátostí k návratu do normálu a zavázat se, že nebude hříšit v budoucnu. Nejprve musí nastat uvědomění.

Náš nejmilovanější Ježíši věděl, že jako slabí lidé potřebujeme tuto svátost, aby nás očistila od viny. Jen ve svatící milosti jsme čistí a učiníme rozhodnutí respektovat lásku Krista v budoucnu a již ho neurazit.

Ale protože jsme slabí lidé, bude se stále stávat, že potřebujeme zpověď. Lze také říci, že Ježíš Kristus chce po každé zpovědi znovu spojit s sebou lidi. Vidí, že jsou šťastní jen tehdy, když si dají za cíl nehřešit. S naší vinností jsme nespokojeni a často to nevědomky. Ale láska Krista člověka po zpovědi znovu očistí. Cítí se nově spojen s Boží milostí.