Dnes jsem se zúčastnila své modlitební schůzky prvních sobot u mého přítele Jana.
Když Silvana přišla na naši modlitební schůzku, všimla jsem si, že je celá oblečená v černém.
Řekla jsem: „Silvano, jsi celá v černém. Co se stalo? Minule jsi nepřišla a chyběla jsi nám.“
Řekla mi, že jí právě zemřela matka a že se bojí o to, kde teď je. Řekla, že její matka měla těsně před smrtí duchovní zážitek. Dívala se na něco s radostí v obličeji a zvedala ruce k tomu, co viděla.
Dnes jsme modlili Cenaklový růzence, včetně všech čtyř tajemství svatého růzence, litanie k Presvetejší Panně a šestnácti Otčenášů na počest Boha Otce, aby byl k světu milosrdný.
Během modliteb, když jsem meditovala nad tajemstvím Nanebevzetí našeho Páně, přemýšlela jsem: ‚Pane, vezmi s Sebou do nebe mnoho duší. Vezmi s Sebou Silvaninu matku, pokud tam ještě není.‘
Kolem konce našich modliteb jsem byla překvapena, když se vedle mě vpravo najednou objevila Silvanina matka a začala se se mnou louvat. Vypadala velmi mladě, přestože zemřela v osmdesáti letech. Vzpomněla jsem si, jak bývala chodit na naše modlitby s dcerou.
Řekla: „Valentino, přicházím ti říct, ať řekneš mé dceři Silvaně, aby po mně nezdolovala, neplakala a nebyla tak smutná, protože jsem na tom nejkrásnějším místě. Nemůžu vám popsat, jak je to krásné. Na světě jsem byla šťastná, ale ne tak, jak jsem teď. V okamžiku, kdy jsem vydechla naposledy, se mi najednou zjevila Presvetejší Matka, krásná Matka z nebe, a přivedla s Sebou mnoho andělů. Všichni se na mě usmívali a prostě mě vzali. Řekli: Pojď s námi.“
„Přetola řekla: Pojďte, vezmu vás domů. Šla jsem s nimi, ale nevěděla jsem, kam jdu. Když jsem dorazila na toto krásné místo – nemohu vám popsat, jak je to krásné, jak svaté – jsem nesmírně vděčná a šťastná. Řekni mé dceři Silvaně, aby měla pokoj, modlila se a nebyla smutná.“
Vypadala tak šťastně a usmívala se.
Přetola si pro dnešní růženkový cenákl vybrala čtení z Modré knihy otce Gobbiho. Usmála se a objevila se přímo před Lydií, která z Modré knihy četla.
Řekla: „Děti mé, těším se na tento den, kdy se scházíte, protože mi nabízíte tak mnoho krásných modliteb, které mi jiné modlitební skupiny nenabízejí – nikoli tolik jako vy.“
„Víte, co to všechno znamená? Znamená to, že se stáváte stále svatějšími a svatějšími. Svatost zmodlíte dědite. Můj Syn a já vaše modlitby skutečně vítáme, protože je pro svět potřebujeme. Tím také utěšujete mého Syna.“
Když jsme dokončili všechny naše modlitby, Přetola řekla: „Zeptej se Jan, zda by mohla vybrat jednu růži a dát ji tobě. Odnes si ji domů na svůj malý oltář a tímto způsobem utěšíš mého Syna. Svět ho tak uráží. Tak hříšný je tento svět.“
Řekla jsem Jan, co Přetola požádala. Jan řekla: „Vezmi si jednu ty.“
Řekla jsem: „Ne, Přetola řekla, že ty máš dát jednu mně.“
Vybrala malou růžovou růži a dala mi ji, abych si ji odnesla domů. To je Přetolina oblíbená barva. Díky všem modlitbám a jevení naší Přetoly jsou růže posvěceny.
Dnešní modlitební shromáždění bylo tak výjimečné, a přitom jsem skoro nešla. Špatně jsem spala a doma měla mnoho práce. Pak jsem v srdci najednou uslyšela: „Ne, to počká. Jdi se modlit.“
Byla jsem šťastná, že jsem na modlitbách byla. Byl to krásný a výjimečný den.
Děkuji Vám, Blažená Matko a Pane Ježíši.